Ačkoli by se mohlo zdát, že „hasiči“ jsou v naší obci pouze jedni, není tomu tak. Nevinně vypadající písmenko v jedné ze zkratek dvou organizací zásadně mění jejich určení, způsob jejich fungování i financování. To nevinné písmenko je právě to „J“ a je zkratkou slova jednotka. Pro nepříliš vášnivé čtenáře uvádím na konci článku shrnutí, pro ostatní pěkně popořadě:

SDH – Sbor dobrovolných hasičů – v dnešní době se jedná o svébytnou právnickou osobu, tzv. pobočný spolek, která ovšem funguje pod křídly tzv. hlavního celku. V našem případě je hlavním celkem SH ČMS (Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska) a pobočným spolkem je náš Sbor dobrovolných hasičů Předín. V současnosti je v celé republice v různých sborech, které spadají pod SH ČMS, evidováno cca 350 000 členů. Celá tato mašinerie funguje podle občanského zákoníku (89/2012 Sb.), a tedy na základě vnitroorganizačních stanov, které si organizace – jak již název napovídá – sama stanovuje. Členem SDH může být takřka kdokoli už od nejútlejšího věku. Hlavními okruhy zaměření jsou práce s dětmi (především formou všestranné činnosti v kolektivech mladých hasičů, dorostenců atd.), organizování kulturních, sportovních, vzdělávacích a jiných akcí, spolupráce s jinými (fyzickými i právnickými) osobami – tedy např. s obcemi a v neposlední řadě si tato organizace klade za cíl také působit na úseku požární ochrany. O tom ale o něco později… Převedeme-li tyto vzletné pasáže ze stanov do předínské reality, zabývá se náš sbor především pořádáním kulturních akcí (taneční zábavy, ples), běháním po soutěžích v kategorii mužů, žen a jednou do roka také v kategorii mužů nad 35 let a v poslední době se zabýváme především předáváním zkušeností (ať už sportovních nebo organizačních) další generaci našich členů. Co se týká finančního krytí potřeb SDH, je SDH víceméně odkázán sám na sebe. Nemá nad sebou žádnou organizaci, která ho má povinnost „vyživovat“. V praxi je to tedy tak, že jednou částí své činnosti (pořádání kulturních a sportovních akcí) živí tu druhou (požární sport). Navíc sbor dobrovolných hasičů ze zákona nesmí být ziskový – všechny vydělané prostředky tedy musíme vložit zpět do naší činnosti. Samozřejmostí je, že na činnosti sboru se členové podílí na základě dobrovolnosti a bez nároku na jakékoli finanční ohodnocení.

JSDH – Jednotka sboru dobrovolných hasičů – název téměř stejný, ale téměř vše je jinak. Vhodné je zřejmě začít tím, proč vůbec JSDH v naší republice existují. Zákon o požární ochraně (133/1985 Sb.) uložil obcím povinnost starat se o svoji požární ochranu, a to zřízením jednotky sboru dobrovolných hasičů (§29 zákona o PO). Tyto jednotky jsou zařazeny do takzvaného Integrovaného záchranného systému (IZS). Základními složkami IZS jsou v naší republice HZS ČR (Hasičský záchranný sbor ČR – nejčastěji, ovšem ne zcela správně – nazývaný profesionální hasiči), JSDH obcí (význam zkratky už známe), ZZS (Zdravotnická záchranná služba) a PČR (Policie České republiky). Složkami ostatními jsou městské policie, Horská služba ČR a různé specializované oddíly a útvary dalších sborů a služeb (více zde). Co se týká požární ochrany, je páteří celého systému HZS ČR, jehož „pobočky“ – přesněji stanice – ovšem nemůžou být na každém rohu. Hasiči na těchto stanicích jsou připraveni kdykoli (24 hodin denně, 7 dní v týdnu) do dvou minut od nahlášení poplachu vyjet ze stanice a pomoci každému, kdo je v tu chvíli ohrožen na životě, zdraví nebo majetku. Nám nejbližší stanice je v Třebíči, další pak např. v Moravských Budějovicích, Telči, Jihlavě, Třešti,…  Tato řídkost plošného pokrytí území jednotkami „profíků“ je v systému požární ochrany vyřešena právě existencí JSDH, které jsou schopné zasáhnout v relativně krátké době u poměrně širokého spektra mimořádných událostí – nejčastěji u požárů, rozvodněných toků, překážek na silnici apod. K tomu musí být jednotka vybavena odpovídající technikou – především vozidlem – a její členové dále výzbrojí a výstrojí (výstroj nosíme na sobě a chrání nás a výzbroj nosíme v rukách a pracujeme s ní), znalostmi a zkušenostmi. Členem jednotky sboru dobrovolných hasičů může být pouze osoba starší 18 let, navíc musí být pro tuto činnost způsobilá zdravotně (pravidelně absolvuje lékařské vyšetření) a také odborně (v závislosti na funkci musí členové absolvovat např. kurz velitele jednotky či družstva, kurz nositele dýchací techniky, kurz práce s motorovou pilou, strojnický kurz pro obsluhu čerpadel,…). A protože peníze jsou v dnešní době na žebříčku hodnot velmi vysoko, tak je třeba také uvést, kdo celý tento cirkus platí. Ze zákona je to povinností obce, která jednotku zřizuje. Obec platí osobní ochranné prostředky členů jednotky (v základu je to ochranný oděv, přilba, ochranné rukavice a obuv), školení členů jednotky včetně refundace jejich mezd, opravu, údržbu a obnovu techniky a veškerého věcného vybavení a vězte, že udržet jednotku akceschopnou není zrovna levná záležitost. Situace je tedy taková, že obec má ze zákona povinnost jednotku zřídit a udržovat akceschopnou a k tomu chtě nechtě musí najít finanční prostředky ve svém rozpočtu. Není účelem článku házet ciframi, ale pro představu – vybavit každého ze zhruba 12 členů naší jednotky osobními ochrannými prostředky stojí něco mezi 20 a 30 tisíci korunami. A např. cena zásahového automobilu, který veze vše potřebné k různým typům zásahů včetně hasební vody, se v dnešní době pohybuje kolem šesti milionů korun – kde vzít a nekrást? – staré otřepané, ale pravdivé klišé. Jediné, co naštěstí obec v našem případě platit nemusí, je čas, který členové jednotky věnují ať už zásahové činnosti nebo údržbě vybavení. Tedy ani z této činnosti hasičům „nekápne“ ani kačka…

A ještě kraťoučce k působení SDH na úseku požární ochrany – v zákoně o požární ochraně jsou dva kouzelné paragrafy (§74 a §75), kterými je vymezena role občanských sdružení na úseku požární ochrany. A recipročně ve stanovách SH ČMS je spousta zmínek o působení na úseku požární ochrany. Tyto paragrafy jsou plné výrazů jako „pomáhají“, „podílejí se“ anebo třeba „zejména“. A to je někdy dobře (třeba v našem případě, kdy všichni členové JSDH jsou zároveň i členy SDH) a někdy to možná dobře není (existují i případy „chlubení se cizím peřím“).

Shrnutí:

SDH a JSDH jsou dva různé subjekty. První – SDH – se nazývá Sbor dobrovolných hasičů a je to pobočný spolek. Jeho činnost tedy řídí Občanský zákoník a v jeho čele stojí starosta SDH. Ačkoli má v názvu slovo hasiči, jeho hlavní oblasti zájmu jsou sport, kultura, práce s mládeží a v omezené míře výpomoc druhému z uvedených subjektů na úseku požární ochrany. Svoji činnost si SDH financuje sám především z výtěžku z různých kulturních akcí, požádat ovšem může kohokoli o finanční příspěvek – třeba i obec. Členové SDH vykonávají svoji činnost dobrovolně a bez nároku na finanční odměnu. Pokud na veřejnosti vystupují jako členové sboru, nosí vycházkovou uniformu SH ČMS, sportovní dres nebo sportovní oděv s označením SDH Předín.

Druhá zkratka – JSDH – je zkratkou pro Jednotku sboru dobrovolných hasičů obce a její činnost je řízena Zákonem o požární ochraně. Zabezpečení požární ochrany na území obce je uloženo na „bedra“ obce, která za tímto účelem zřizuje Jednotku sboru dobrovolných hasičů a starosta obce jmenuje jejího velitele. Hlavním posláním JSDH je podílet se v rámci Integrovaného záchranného systému na předcházení a likvidaci mimořádných událostí a jejich následků. Zřizuje a financuje ji obec, které to ukládá právě Zákon o požární ochraně. Členové JSDH vykonávají práci v jednotce dobrovolně a ačkoli zákon umožňuje jejich finanční ohodnocení zřizovatelem (obcí), v Předíně vykonávají všichni členové veškeré činnosti bez nároku na finanční odměnu. Výjimkou je refundace mezd u členů, kteří se zúčastní odborného kurzu. Jejich zaměstnavatel je povinen je na kurz uvolnit a zaplatit jim běžnou mzdu, ale může po obci požadovat proplacení této části mzdy. Tedy ani zde není člen jednotky nijak finančně odměněn či zvýhodněn. Při pracovních činnostech na veřejnosti nosí členové jednotky pracovní oděv PSII (něco jako hasičské „modráky“), při zásahových činnostech nosí zásahový oblek a další ochranné pracovní prostředky.