Archiv rubriky: 1897 – 1998

HISTORIE Díl č.5

Publikováno | Autor:
Odpovědět

DESETILETÍ ZMĚN

Prvních deset let po skončeni války přineslo výrazné společenské změny, které se odrazily také ve sboru dobrovolných hasičů. Hned dvakrát se změnil název: v roce 1951 byla ustavena Místní jednota Československého svazu hasičstva a v roce 1953 se z hasičů stali požárnici. Často se měnil také výbor. Z funkcionářů tohoto období je třeba připomenout alespoň učitele Jana Zabloudila, který se ve funkci jednatele stal na dlouhou dobu duši společenské činnosti jednoty a Jana Marečka, který jako velitel pozdvihl především kvalitu výcviku. Jan Šindelář ve funkci vzdělavatele dlouhou dobu vedl ochotnické divadlo, a to nejen za pomoci členů – požárníků.
Dlouhou dobu usilovali hasiči o koupi nákladního auta, teprve však v roce 1952 bylo pořízeno starší vozidlo, na které kromě MNV a KNV přispělo i krajské velitelství.

V roce 1949 se při požáru v domě čp. 32 (u Františka Suchny) rychlým zásahem podařilo zabránit rozšířeni ohně na blízké objekty, za což obdržel sbor pochvalné uznání předsedy ONV.

V roce 1955 má naše organizace již 40 členu (oproti 23 v roce 1950).

HISTORIE Díl č.4

Publikováno | Autor:
Odpovědět

V DOBĚ OKUPACE

Vážné světové i vnitrostátní události v letech 1938 – 1939 přinesly i významné změny v hasičské organizaci. Bylo zakázané nosit kulaté čepice (připomínaly francouzské uniformy) a dřívější odznaky. Přijaty byly i nové stanovy okresní hasičské jednotky. Sbor dostal německo- české razítko Freiwillige Feurwehr Pröding – Sbor dobrovolných hasičů Předín.
Podle nařízení se sbor musel připravit i na různé válečné události, později bylo sestaveno i protiletecké družstvo a konala se série přednášek na téma ,,Jak hasit nepřátelské pumy“.
Na počátku roku 1940 se do sboru přihlásili učitelé předínské školy, aby pomohli vytvořit vzdělavatelsky odbor. Jeho cílem bylo získat pro hasičskou myšlenku nové členy, zvláště mezi mladými. .To se stalo velmi naléhavým požadavkem, nebot’ ve zmíněném roce činil stav členské základny pouhých 17 mužů.
Častá byla cvičeni s novým strojem (např. v roce 1943 19krát) a sbor zasahoval několikrát i při požárech. Největší akcí se stal zásah při požáru tírny lnu v Opatové 30. července 1944.
Poněkud upadala společenská činnost, zejména vzhledem k tomu, že společenské zábavy a plesy s tancem byly ve válečné době často zakázány.
Dne 8. května 1945 ve večerních hodinách osvobodila naši obec Rudé armáda.

HISTORIE Díl č.3

Publikováno | Autor:
Odpovědět

ZA NOVOU STŘÍKAČKU

Téměř celé období před ll. světovou válkou bylo zároveň vyplněno snahou získat novou, motorovou stříkačku. Už v roce 1929 se hodně uvažovalo o zakoupení starší motorové stříkačky od sboru v Třebíči. Avšak ani Václav Čech, člen sboru a tehdejší starosta, toto přání v obecním zastupitelstvu neprosadil.
V roce 1935 se snaha získat novy stroj stala dokonce nechtěnou záminkou k mimořádné události. Dne 25. března prohlásil na členské schůzi náčelník Jaroslav Božejovský, že ze sboru vystupuje, protože na schůzi honebního výboru dne 19.3.1935 někteří členové tohoto výboru uráželi hasiče a hasičský sbor,že prý jsou jen na parádu, na přítěž obci a že je není potřeba.

Na členské schůzi 15. října hovořil starosta sboru Rudolf Svoboda o potřebě zakoupit novou motorovou stříkačku a o tom, že by na ni mohla přispět obec alespoň částkou 2000 Kč.
Dne 16. ledna konala se v obecní kanceláři členské schůze sboru za spoluúčasti starosty obce Bohumila Obůrky, předsedy honebního výboru Františka Štancla a zástupce fy. Josef Vystrčil a syn z Telče, na niž se jednalo o zakoupení motorové stříkačky s 260 metry hadic za 30 000,- Kč.
Slavnostní předáni stříkačky hasičskému sboru se konalo 10.července 1938. Po obřadu svěcení stříkačky, které provedl Jindřich Kocman, tehdy ještě administrátor, a po krátké promluvě k přítomným občanům, předal stříkačku sboru člen obecního zastupitelstva Josef Michálek. Velitel sboru František Novák ji jménem sboru převzal a slíbil chránit s ní majetky a životy občanů. Odpoledne pak se konalo poplachové cvičeni za účasti sousedních sborů a po něm společenská zábava s hudbou.

HISTORIE Díl č.2

Publikováno | Autor:
Odpovědět

ZA PRVNÍ REPUBLIKY

O činnosti předínských hasičů v letech 1904 – 1925 nemáme žádné zprávy. Knihy protokolů z té doby se nezachovaly a ani jiné prameny, z nichž bychom mohli při mapováni historie sboru čerpat. Teprve od       4.března 1925 jsou zde podrobnější dokumenty, které nám podávají jasnější zprávy.
Víme, že v roce 1925 měl sbor 42 členů a známe i jména členů tehdejšího výboru. Předsedou (starostou) byl Jakub Obůrka, jednatelem Matěj Videńský, pokladníkem  Alois Babor a velitelem Blažej Lapeš. Jakub Obůrka stál v čele sboru až do roku 1935, kdy jeho funkci převzal jeho dlouholetý zástupce Rudolf Svoboda.

Určitá krize postihla sbor v roce 1928. Protože si někteří  členové vykládali dobrovolnost po svém, účast na cvičeních a schůzích upadala a na potřebné úrovni nebyla ani údržba materiálu. Především z tohoto důvodu velitel Josef Michálek na členské schůzi dne 9. července složil funkci a svým činem strhl i řadu ostatních. Byla tedy svolána mimořádná valná hromada, na kterou byl přizván i starosta obce František Brabenec. Byly provedeny nové volby a mnozí, kteří rezignovali – až na čtyři – se opět vrátili k další hasičské práci.
V roce 1932 zorganizovali předínští hasiči okrskový sjezd. Sjezd se uskutečnil 4. září za účasti sousedních sborů, které předvedly ukázky hašení pořárů dříve a v současnosti. Cvičeni se konalo u rybníka ,,Mlejňáku“, slavnost s projevem a tancem na hřišti u školy. Při této příležitosti byla konečně upravena hasičská zbrojnice. Byla také zakoupena látka na 20 kusu nových stejnokrojů, které ochotné ušil člen sboru, krejčí Matěj Havlík za 330 Kč !!
Důležitou náplní činnosti byly také rozmanité společenské akce. Už v té době pořádali hasiči tradiční ples a stali se i organizátory poutních zábav (v některých letech se konaly dvakrát, v hostincích U Rambousků i U Nováků). Populární byly i výlety s tancem (např. do lesa ,,Štulní“). Hasiči se vždy účastnili společenského života obce, ke kterému patřily např. kácení máje nebo oslavy narozenin T.G. Masaryka. Členy sboru najdeme v té době i mezi ochotníky, kteří sehráli několik divadelních her.

HISTORIE Díl č.1

Publikováno | Autor:
Odpovědět

JAK SE ZAČÍNALO

Dne 22. května 1864 byl ve Velvarech (okres Kladno) založen první sbor dobrovolných hasičů v našich zemích. Byl tak položen základní kámen k veliké stavbě dobrovolné organizace občanů bojujících proti požárům a jiným živlům.
Po vzoru Velvarských vznikají pak hasičské sbory v dalších místech Čech a Moravy: 1868 v Třebíči, 1878 v nedalekých Kněžicích. 1883 V Želetavě a Opatově – abychom uvedli alespoň několik příkladů z našeho kraje.
O počátcích hasičského sboru v Předíně dovídáme se z Účetní knihy, která je jediným dokladem o činnosti sboru v Ietech 1897-1904.
V první části této knihy je soupis nářadí, výzbroje a šatstva sboru při jeho založení v srpnu 1897, v druhé části však je to účetní kniha za Iéta 1897—1904. Z jednotlivých položek příjmů a vydání vyčteme i o první činnosti hasičského sboru.
HS měl 33 aktivních členů a asi 7 členů přispívajících. Zakladatelem sboru byl nadučitel Jan Sklenář, který v Předíně působil od r. 1897 do 1920. Sklenář byl velitelem sboru a pokladníkem.

Sbor zakoupil čtyřkolovou stříkačku s příslušenstvím a výzbrojí pro mužstvo od fy. R.A.Smekal za 1460 zlatých. Stříkačka byla slavnostně posvěcena dne 3. října 1897 a předána utvořenému sboru.
Členové se v této době seznamovali se služebním řádem, učili se zacházet se strojem, zúčastnili se oslav, sjezdů a výletů v blízkém okolí a samozřejmě zasahovali při požárech: 14.2.1899 a 27.6.1901 v Opatově, 26.8.1901 v Předíně, 2.9.1901 ve Valdorfě, 21.8.1904 v Brtnici.
V knize jsou uvedena jména přispívajících členů: Antonín Kru´tiš,  Tomáš Kacetl, František Štajcner, Antonín Doležal, František Komárek, Antonín Vídeňský, Karel Sobotka. Dále jsou tu jména několika členů sboru, kteří byli revizory účtů jako Jindřich Šaroun, Alois Šilhavý, Jan Sklenář, Matěj Novák, František Mouca, Antonín Obůrka, František Šilhavý, od 1904 je uveden pokladník Antonín Vídeňský a revizoři František Šilhavý a Karel Vídeňský.